Fontea
Kliknutím zväčšíte
História
Obec Deštná je na jindřichohradecku v historických pramenech poprvé zmíněna ve druhé polovině 13. století. Kusé nálezy z ojedinělých archeologických průzkumů v obci samé i v blízkém okolí, však umožňují datovat první osídlení do 8. nebo 9. století. Vlastní název obce může mít podle etymologického rozboru dva kořeny. Staroslovanský výraz "deščený", což znamená "bidlový les", je první možností. Druhý možný výklad původu jména obce je opět inspirován přírodními podmínkami, ve kterých žili dávní obyvatelé tohoto kraje, snad vznikl odvozením od "deštivé krajiny". Původně byla Deštná majetkem Slavníkovců. Za vlády Přemyslovců panství vystřídalo několik vlastníků. Historicky nějvětší rozkvět obyvatelé Deštné prožili za vlády Karla IV. Během husitských válek se obec stala cílem výpadů táborského vojska a utrpěla značné škody. Další rozkvět obci přinesli Rožmberkové, jimž místní panství náleželo od roku 1364 až do roku 1595.

Rok 1599 přinesl Deštné na dlouhá léta zájem poutníků a lázeňských hostů z širokého okolí. Pramen léčivé vody, který byl toho roku objeven na okraji tehdejšího městečka, byl pojmenován podle svatého Jana Křtitele a Bohuslav Balbín vylíčil zázračnou událost ve své knize "Miscellance" takto.

"Roku 1599 právě v den svaté Kateřiny, vdova jménem Urbanczová, kterážto bývala trápena bolestmi hlavy a nemohla u lékařů nalézti pomoci, vracela se ze vsi Světců do městečka Deštné, odkudž pocházela. Slunce ještě nezašlo, když tu na jednom návrší spatřila klečího starce oděného kněžským rouchem, vzbuzujícího věkem i velebností úctu. Vedle něho byl as tříletý hošík v bílém šatě, podobný modlícímu se starci, drže v obou rukách jasně zářící pochodně. Vidění to nezdálo se ženě hrůzným, nýbrž bylo jí příjemné a milé proto sama též povzbuzena touto pobožností poklekne a při modlitbě se jízdá, jakoby nebesa hrozila bouří a že se blýská. Třikrát se zablesklo, při každém zablesknutí onen stařec sklonil hlavu, až se dotkl čelem země. Hned pak se zatemnilo a žena zpozorovala, že onen zjev stárcův i hošík zmizeli. Přistoupila přesto neohroženě k tomu místu a tu spatřila, že na něm vytryskly tři prameny velmi čisté vody, které ani ona ani jiní, kdož tudy často chodívali, nikdy před tím neviděli. žena ihned nutkána bolestí svou, nabrala rukou vodu a vzývajíc jméno boží, oči i celou hlavu si umyla a cítila, že všechna bolest okamžitě mizí jako po nějakém velmi účinném léku a že je opět zdráva."



Pokračovat